13. kapitola
Louis sebou polekaně cukl, když mu vedle pravačky poposkočil s rozsvícením telefon. S dlouhým výdechem se pro něho natáhl a pohodlně se opřel ve své kancelářské židli. Až poté telefon odemkl a nechal na svých rtech rozkvést úsměv.
Nechtěl by si už skončit? Za chvilku tu vystojím důlek. H. J
Pobaveně potřásl hlavou, načež se skousnutým rtem, aby zabránil zamilovanému úsměvu, napsal odpověď.
Nemusel si chodit, trefil bych sám. A navíc… Máš mladé nohy, to zvládneš! ;)
Nemusel čekat ani půl minuty, když mu přišla odpověď.
Ale musel. Díval ses za poslední dvě hodiny z okna? :D
Louis zkrabatil nad tou otázkou čelo, načež zvedl pohled k celoplošnému francouzskému oknu. Následně zmateně zamrkal a sklopil oči do rohu obrazovky počítače.
21:20…
To tu byl zase tak dlouho? A to slíbil, že přijde dřív, aby splnil svůj slib, který Harrymu dal. Chtěl mu přece poděkovat za ty smlouvy. Vedoucí byl nadšený a nezapomněl opět zmínit odměnu na platu. Stále tomu nevěřil.
Louis natočil svou hlavu lehce doleva, aby pohlédl na svou kolegyni, která si kousala soustředěním ret, aby nic nepokazila. Byla tu celkem nová a tak jí na práci docela záleželo. A zatím pracovala dobře, takže si Louis ani nemusel stěžovat.
S úsměvem na rtech najel myší na start a následné vypnutí počítače, než se zvedl ze své židle a přešel do rohu, kde viselo jeho sako. Lehce ho na sebe natáhl a poupravil rukávy. Poté vytáhl telefon.
Za chvíli jsem venku.
„Mizím, Cindy! Potom nezapomeň zhasnout a zamknout, jasné?“ mířil slova své kolegyni, zatímco psal SMSku a zíral s úsměvem do telefonu. Nemohl uvěřit, že se někdy bude tak moc těšit jít z práce.
„Jasné, jasné, Louisi. Užij si schůzku!“
„Dík- Cože?“ zvedl zmateně hlavu.
„Culíš se do toho telefonu už dobrých deset minut. Takže dcera ti nepíše. Tak kdo jiný?“ zasmála se černovláska a sama dál pracovala na počítači.
„Kamarád?“ plácl první, co ho napadlo, aby nebyl v podezření, ale měl pocit, že to nemělo cenu. To mu také potvrdil úsměv na dívčině tváři.
„Tak toho kamaráda pozdravuj. Ať se o tebe hezky postará.“
Louis potřásl hlavou. „Vyřídím,“ rezignoval, načež mávl rukou. „V pondělí,“ řekl ještě, než místnost opustil a přivolal si výtah. V něm poprvé děkoval firmě, že do něho nechala namontovat zrcadlo a rychle si upravil vlasy a kápl do očí zklidňující kapky. Následně se zhluboka nadechl a vystoupil.
Cesta přes halu byla skoro nekonečná, než konečně zatlačil do prosklených dveří a vyšel na čerstvý městský vzduch.
„No ahoj,“ ozval se téměř okamžitě mírně chraplavý hlas, podbarvený stopou pobavení.
Louis mladého muže vyhledal pohledem, aby ho našel ležérně opřeného bedry o nízkou zídku vedoucí podél schodiště dolů k silnici. Jeho tvář byla lehce osvícená světlem z budovy a tak brunet nepochyboval, že ho musel celou dobu vidět. Jen doufal, že na něm nepoznal nervozitu, která mu svírala žaludek jako hnusný had.
„Přišel si o hlas?“ zasmál se tiše Harry, když se Louis nezmohl na slovo.
„Ne… Ne, jen… Překvapil si mě. Ahoj,“ pomalu sám sešel několik málo schodů, aby byl na tom stejném jako kudrnáč. „Nečekal jsem, že přijdeš. Na tom jsme se nedomluvili.“
Harry cukl rameny. „Vztah přece není jen o domluvě, ale i o spontánnosti.“
Louis se pousmál. „Takže… My už máme vztah?“
Po brunetově otázce se mladší muž zatvářil nejistě. „Já… Měl jsem dojem, že ano, ale pokud nechceš, tak ne-“
„Neřekl jsem, že nechci. Jen je to pro mě novinka. Být ve vztahu. Ale… Je to hezký pocit,“ přistoupil ještě blíže k mladíkovi a po krátkém zalétnutí pohledem dovnitř budovy, ho políbil. „Na přivítanou,“ objasnil hned, jak se odtáhl a sám se rozešel dolů ze schodů.
Kudrnáč ho ihned dohnal. „Takže… jaký byl den v práci?“ zarazil ruce do kapes své bundy, aby ho nelákalo chytit bruneta po svém boku za ruku.
Louis k němu pobaveně zalétl pohledem. „Vážně se chceš zeptat na tohle? Jediné, co stojí za zmínku, je tvá perfektně odvedená práce. Vedoucí byl nadšený a strašně mi děkoval, takže… zbývá poděkovat ještě tobě. Ode mě.“
„Na to si rád počkám. Ale… Teda nepočítal jsem, že dorazíš takhle pozdě, ale zařídil jsem nám film v kině. Začíná za hodinu a půl a třicet minut z toho nám zabere cesta tam, pokud se ti chce…“ Nejistě po starším brunetovi pokukoval, co ten na to. Když ale spatřil jeho široký úsměv, hlasitě si oddechl.
„No dobrá… Sice si myslím, že už jsem na kino docela starý, ale proč ne,“ řekl Louis a když zabočili do méně osvětlené ulice, vytáhl Harryho ruku z jeho kapsy od bundy a propletl s ním prsty. Moc dobře totiž věděl, jak po tomto právě mladík touží. Louis ho totiž tak trošku ještě bral jako přerostlého puberťáka, i když musel uznat, že na něho byl spoleh.
Harry chvíli šokovaně hleděl na jejich spojené ruce, než se široce zazubil a stáhl tašku z Louisova druhého ramene, aby ji přehodil přes svoje. „Na kino nejsi starý nikdy. A navíc, ty nejsi starý. Pro mě si stále mladý,“ vyloudil ze sebe odpověď po brunetově tichém díky ohledně převzetí těžké tašky. „A vlastně ještě něco jsem chtěl… Ti říct. Nebo spíše tě poprosit…“
„Sem s tím,“ přesunul se Louis za chůze blíže k druhému tělu a stiskl dlaň, která jemně držela tu jeho, pro povzbuzení.
„No,“ podrbal se Harry nejistě ve vlasech na zátylku. „Nechci nám zkazit večer.“
„Nic nezkazíš, Harry. Maximálně ti řeknu ne,“ pokrčil Louis rameny a natočil na mladšího svou tvář s jemným úsměvem.
„Pravda,“ uchechtl se kudrnáč. „Moje mamka má narozeniny a pozvala mě a… mého přítele na oslavu ve velkolepém stylu,“ zmlknul a čekal, co na to modrooký brunet.
Louis chvíli vypadal opravdu zaskočeně. „Aha…“ vydechl.
„Říkal jsem jí, že je to blbost, že spolu jsme jenom chvíli a tak, ale nedala se odbýt. Chce tě poznat. Přesněji řekla, že chce poznat muže mých snů, který mi tak pomotal hlavu.“
Louis dál mlčel.
„Nemusíš jezdit, jestli nechceš,“ zastavil proto Harry a tím donutil zastavit i Louise, kterého si přetočil čelem k sobě. Mrzelo by ho, kdyby Louis odmítl, ale chápal by ho. Takhle narychlo představování rodičům… To prostě nebylo normální.
„Ne… Já jen… Jsem zaskočený, víš? Tak nějak… Ze všeho. Jsme spolu prakticky od rána, když to tak vezmeš, navíc jsem muž a o tolik starší… Já,“ pohladil Louis Harryho po skleslé tváři, „jen se bojím, co by ti na mě rodiče řekli, Harry. Rád s tebou pojedu, ale… Opravdu mám strach, aby ti to nepřineslo problémy nebo zklamání.“
Harry se pousmál. „Moje rodina ví, že jsem gay. Jediný problém by mohl být asi tvůj věk, ale podle mě by i tohle skousli. Uvidíš, Louisi, moje rodina je super, tolerantní. Tetička je lesbička, má přítelkyni a dokonce dítě a nikdo s tím nemá problém. Každý jsme nějaký a kvůli tomu ho přece nepřestaneš mít rád. Jenom proto, že se mu líbí stejné pohlaví nebo starší muži,“ vzal tentokrát Harry do rukou Louisovy tváře a hleděl mu do nejistých lesklých očí.
„Tak… Tak dobře. Pojedu, ale… Musíš mi slíbit, že svojí mamce zavoláš a řekneš jí, kolik mi je let. Prosím,“ povzdechl si brunet.
Harry se široce usmál. „Určitě, hned teď doma, slibuju!“ sklonil se a dlouze staršího muže políbil.
„A kdy to vlastně je? Abych si stihl koupit něco pěkného na sebe.“
„Nestihneš. Je to už zítra.“