Jdi na obsah Jdi na menu
 


Epilog

22. 8. 2017

Harry natažený na posteli zamručel, když se dveře s rámusem otevřely a Ginny s dupáním roztáhla závěsy na okně, takže se mu sluníčko zabodlo do očí schovaných za víčky. Bolestně zasténal, ale přece oči otevřel a upřel je na zrzavou ženu stojící v nohách postele s rukama v bok.

„Ginny,“ zamumlal ospale a prostřel si oči, aby z nich dostal ospalky.

„Žádný Ginny, šup, šup, z postele!“ zasmála se zrzka a zatáhla za konec peřiny.

„Někdy tě fakt nesnáším, Weasleyová,“ zavrčel rozespale Draco, který se ani nesnažil otevřít oči nebo zvednout hlavu z Harryho ramene.

„Ještě pořád jsem, Potterová, Draco, když už,“ zašklebila se na blonďáka žena a věnovala Harrymu pobavený pohled.

„Běž do háje,“ zasténal Draco a přitáhl si peřinu znovu až ke krku.

Harry se tiše zasmál a pohladil blondýna ve svém náručí po nahých zádech pod dekou. „Běž, Gin, my přijdeme,“ usmál se na svou ještě pořád manželku.

Ginny mu věnovala pohled typu, ať to zase není za hodinu, ale odešla. V místnosti zavládlo příjemné ticho.

„Asi bychom fakt měli vstávat,“ zamumlal Harry s opět zavřenýma očima, kdy bříškem prstu dělal kolečka na Dracových zádech. Jemu samotnému se taky nikam nechtělo.

„Ještě ty začínej,“ zamručel blondýn do jeho kůže na krku, než se se zafuněním posadil a svěsil nohy dolů z postele. Poté se sklonil dolů a natáhl na sebe Harryho bílou košili, která mu byla těsně pod zadek. To bylo ale Harrymu k ničemu, protože když Draco vstal, měl na sobě i šedé boxerky.

Harry se vzepřel na loktech. „A pusu nedostanu?“ našpulil rty.

Draco se k němu otočil se zdvihnutým obočím a rozepnutou košilí. Poté ale nad Harryho výrazem zakoulel očima, vylezl na postel a posadil se Harrymu obkročmo na klín. Když se skláněl, sám Harry ho chytil za zátylek a stáhl si ho až k sobě dolů, kde se jejich rty setkaly ve vláčném ranním polibku.

„Děkuji,“ zamumlal spokojeně Harry, když se blondýn odtáhl a opět z něho vstal, aby mohl dokončit svou pravidelnou ranní cestu do koupelny. „Miluju tě.“

Draco se zastavil ve dveřích, otočil se k němu čelem a ramenem se opřel o dřevěná futra. „Já vím, já tebe taky,“ pousmál se, než se narovnal a v koupelně se zavřel. Harry nemohl jinak, než se usmát a zavrtět hlavou.

Poté radši sám vstal, oblékl si čisté oblečení a seběhl schody dolů do kuchyně, kde u stolu snídali už James s Albusem a Ginny.

Žena povytáhla obočí nad tou rychlostí.

„Draco obsadil koupelnu,“ pokrčil Harry rameny a sedl si na své obvyklé místo naproti Ginny a dětem. „Jinak dobré ráno.“

„Aha,“ přikývla Ginny a tiše se zasmála.

„Draco nám jednou vytopí koupelnu,“ ozval se už jedenáctiletý Albus a vesele se na Harryho zašklebil.

Přesně v tu chvíli do kuchyně vešel blonďák s kyselým úšklebkem na rtech. Když procházel kolem obou dětí, rozcuchal jim vlasy. „Nazdar, smradi,“ pozdravil je, než se elegantně posadil vedle Harryho a pustil se do snídaně.

„Draco! Proč necucháš vlasy tátovi!“ ohradil se Albus zamračeně a snažil se upravit si svoje hnědé rovné po Ginny vlasy.

„Protože ten to nepotřebuje, už jako vrabčák vypadá,“ věnoval mu Draco pobavený pohled a Ginny zavrtěla hlavou. Někdy měla pocit, že má v domě tři děti a ne dvě.

Když v tichosti proběhla snídaně, Ginny se postavila a mávnutím hůlkou vše odnesla do dřezu a nechala umýt a uklidit. „Takže, děti pro svoje kufry a pánové pro svoje hůlky,“ zavelela a sama si odešla do svého pokoje pro kabát.

Harry s Dracem ale zůstali sedět u stolu a Harry na blondýna jen otočil tvář. „Jdeš s námi na nádraží?“

Draco se k němu naklonil. „Copak mám na výběr?“ zeptal se s povytaženým obočím, než políbil Harryho na úsměvem zkroucené rty.

„Pravda,“ zamumlal černovlasý během polibku.

Soudce totiž před třemi roky nakonec rozhodl pro Dracův prospěch, ale s tou podmínkou, že po dobu pěti let musí Harry na blonďáka téměř dvacet čtyři hodin dohlížet.

Draco se tedy nastěhoval pod příkazem Ginny k nim domů, kde vše vysvětlili dětem. Tehdy desetiletý James jim na to jen řekl, že si myslel, že už se s Ginny nemají tak rádi, ale že to jemu ani Albusovi nevadí, pokud budou bydlet pořád spolu. Harry i Ginny souhlasili a Draco vlastně neměl na výběr.

Nakonec ale Harrymu stejně řekl, že je rád, kde je, protože s jeho syny hodně dobře vycházel už od začátku. Učil je samá kouzla, díky kterým Ginny většinou křičela a nadávala.

I tak to ale byla velice šťastná domácnost.

„No fůj, nemůžete se ocucávat jinde?“ zašklebil se třináctiletý James, na kterého začala doléhat puberta.

Draco se od Harryho pomalu s posledním polibkem odtáhl a zadíval se na chlapce s vlasy po jeho milenci. „Nezáviď, jo? Radši si taky někoho najdi a neremcej,“ usadil ho, a když se postavil, věnoval Harrymu ještě pusu do nezkrotných vlasů.

Jediné, co se poté domem ozvalo, byl smích všech členů domácnosti a James se svým dlouhým protestem slovem „hej!“, zatímco ve váze na okně stály očarované rudé růže, o které Draco před odchodem zavadil pohledem, jako upomínka, co všechno už spolu prožili.

                                                                       THE END

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Parada

Karin,30. 10. 2020 15:31

Krásna povídka.