DRARRY & LARRY ARCHIV

Harry dorazil domů a oddechl si, když dům shledal opravdu prázdný a ve stavu, v jakém ho tam večer nechal. Ginny tedy byla ještě u rodičů.

Rychle se pro jistotu skočil osprchovat a nanesl na své tělo opravdu tučné množství gelu, aby ze sebe doslova strhal blonďákovu vůni. Když byl spokojený, vylezl ze sprchy, osušil se a oblékl si džíny a jen lehký podzimní kabát.

Musel totiž na Příčnou. Slíbil Jamiemu a Albusovi, že jim zajde koupit nové rukavice na hraní famfrpálu. Ty staré totiž měli na maděru a bez nich bylo trošku horší se držet koštěte a hrát.

Přešel spokojeně ke krbu s papírama o jeho Ledovém Princi v kapse, a když vyslovoval jméno Příčné ulice, spokojeně se usmíval. Bude si moct o něm něco přečíst.

Vystoupil z krbu a rovnou vyšel ven na ulici, která se jako vždy hemžila kouzelníky různého věku, výšky a pohlaví. Harry si pro sebe povzdechl a jen doufal, že někde nenarazí na Holoubkovou. Minule ho nechtěla pustit skoro přes hodinu a Ginny na něho byla naštvaná, že přišel pozdě. Nebyla to jeho vina, ale rusovláska mu to nevěřila.

Pomalu se rozešel po okraji ulice a díval se do výloh krámků, co je nového. Moc sem totiž nechodil. Jen když to bylo nutné. Jako právě dnes.

Ze začátku podivné zvuky a výkřiky za svými zády přeslechl, ale když se to přibližovalo, jeho uši ten zvuk zachytily. Nejdříve hlasy a poté dusot nohou a výkřiky, jak kouzelnici rychle uhýbali z cesty.

Harry se ohlédl jen přes rameno, ale i tak zahlédl kličkovat davem nenápadně postavu. Kouzelníky nenapadlo, že bystrozorů oběť neutíká jako o život a jen se schovává v davu. Ani bystrozory to nenapadlo a Harry nebyl ve službě, takže odmítal zasahovat.

Jen zvědavě pozoroval, jak obratně a chytře si osoba vede. Nemohl si pomoc, ale někoho mu ten zvláštní styl chůze připomínal. Jen nevěděl v tu chvíli koho.

Už se chtěl otočit a hledět si svého, když uslyšel výkřiky, ať kouzelníci odstoupí od všech, které neznají. Věděl, že tím mladého uprchlíka bystrozoři chytí. Kouzelníci reagují okamžitě.

Ani ve snu ho ale nenapadlo, že s ním někdo rychle smýkne a mladý uprchlík se ocitne natisknutý v jeho náručí na něho tak, aby na něho z ulice nebylo vidět.

Blonďatý muž, možná ještě chlapec, ho chytil za klopy kabátu. „Prosím, pomoc,“ slyšel Harry zamumlání a aniž by si stihl Harry byť jen uprchlíka prohlédnout, blonďák se mu natiskl na rty. Nedal mu šanci ani odpovědět.

Harry ale, navzdory bystrozorství, nebyl práskač a tak chytil uprchlíkovy boky, přitiskl si ho k sobě a začal mu oplácet polibky se zavřenýma očima.

Slyšel, jak kolem nich bez povšimnutí proběhly bystrozorské jednotky. Byly úplně k ničemu.

Když zmizely za rohem, blondýn se mu rychle vytrhnul a s tichým díky zmizel v davu. Jen tam tak nechal Harryho stát.

A Harry nechápal. Celý zmatený si přejel po rtech bříšky prstů a poté i špičkou jazyka. Měl pocit, že ty polibky znal a to až moc dobře.

Zvedl pohled a v davu stihl jen zahlédnout záblesk blond hřívy, která zmizela na druhou stranu, než bystrozoři.

Harry se musel usmát. Ten kluk byl totiž opravdu chytrý, ale dával toho moc v sázku. Co kdyby si vybral někoho jiného a ne Harryho? Ne gaye? Nevěděl a blonďatý uprchlík asi taky ne.

Moc to ale neřešil, protože to blonďákovi prošlo. V duchu mu pogratuloval s malým úsměvem na rtech a pomalým krokem se vydal dál ke krámku, kam předtím mířil.

„Pane Pottere?“

Harry si pro tiše zasténal, ale stejně se s falešným úsměvem otočil. „Ano?“

„Už včera večer jsme vás hledali u vás doma, ale nebyl jste k zastižení. Pan ministr si vás žádá,“ sdělil mu udýchaný bystrozor. Harry se nenápadně rozhlédl, a když zjistil, že nikdo další v uniformě není na dohledu, s povzdechem přikývl.

„Dobrá, stavím se tam.“

„Hned?“ otázal se nejistě muž v uniformě a Harry pevně stiskl zuby k sobě, aby naštvaně nevybuchl.

„Fajn! Už jdu, stačí?“ zavrčel a naštvaně muže obešel. Zase ty rukavice nekoupí. Kluci na něho budou pěkně naštvaní.

Přešel kousek mimo hlavní ulici a s tichým prásknutím se přemístil přímo na ministerstvo, které bylo v tuto hodinu plné k prasknutí. S ještě horší náladou se prorval k výtahům a nechal se vyvést do posledního, kde sídlil ministr.

S tichým zaklepáním vešel dovnitř. Nečekal ani na pozvání. Věděl, že byl drzý, ale v tu chvíli mu to bylo jedno.

„Dobrý den. Co je tak urgentního, pane ministře, že mě potřebujete ihned?“ povzdechl si a začal se svlékat z lehkého kabátu. Hádal, že to bude na delší dobu.

„Ah, pane Pottere, už jsem vás čekal dřív, ale nevadí.“ Harry měl chuť protočit očima. „Je to opravdu naléhavé. Už včera večer byla schůze, ale vy jste tu nebyl. No, nevadí.“ Ministr hodil na stůl před Harryho složku s papíry.

„O co se jedná?“ natáhl se Harry pro složku mírně zvědavě.

„No, je to trošku složitější, ale ve zkratce. Objevili jsme po dlouhé době dalšího bývalého smrtijeda. Lidé z týmu už dávno mu jsou na stopě. Dnes ho dokonce zahlédli na Příčné. Je neuvěřitelné, jak je ten muž odvážný, že chodí přímo do centra dění.“

„Třeba k tomu měl důvod,“ pokrčil Harry rameny. Tak nějak smrtijeda obdivoval, ať už to byl kdokoliv. Jen tak se procházet po Příčné. Pak si vzpomněl na blonďatého muže. Že by?

„I kdyby ho měl, je opravdu obdivuhodné, že se vydal přímo do centra kouzelnického dění, nemyslíte, pane Pottere?“ zavrtěl hlavou ministr. „Jsem mu ale za to vděčný. Přihrál nám do karet.“

Harry povytáhl obočí a poklepal prsty na stále zavřenou složku na svých stehnech. „Hm…“ zahučel nepřítomně. Bylo snad možné, že dnes pomohl při útěku bývalému smrtijedovi? Jaká to zvláštní shoda náhod. „Mám pocit, že jsem ho dnes na Příčné zahlédl,“ přikývl jemně.

„To je dost možné. Našim bystrozorům ale unikl,“ zamračil se ministr.

„Chytím ho,“ prohlásil Harry klidně.

„Tím jsem si jistý, pane Pottere,“ pravil ministr pobaveně. „Nechcete se ale také podívat, koho to vlastně budete chytat?“

„A není to jedno?“ povzdechl si Harry, ale stejně složku pro uspokojení ministra otevřel.

Hned jak ale uviděl první dvě slova a fotku v pravém horním rohu, překvapeně zamrkal. Měl pocit, že má vidiny. Měl totiž za to, že tenhle člověk, už je dávno po smrti. Musel být tedy sakra dobrý, když ještě žije.

„Draco Malfoy?“ zeptal se ministra zamyšleně. Líbal ho tedy dnes na Příčné… Draco Malfoy?

„Ano.“