DRARRY & LARRY ARCHIV

Rychle se se pomocí kouzla převlékl, vrhnul na sebe osvěžovací kouzlo a nastříkal voňavku, aby nebylo poznat, kde byl. Poté ještě kouzlem udělal své oči unavené, takže si připadal jako angorák, když měl pod očima černé kruhy a bělmo spíše červené než bílé.

Rukou si naposledy prohrábl vlasy, než popadl svou brašnu a krbem se přenesl k sobě a Ginny domů. Bylo půl deváté. Stihl to.

Tiše si oddechl, než se na něho přilepily dvě nadšené malé postavy.

„Tati, tati, kde si byl?“

„Jo, kdes byl? Vypadáš hrozně. Jako po flámu!“

Harry se nervózně usmál, než jim oboum rozcuchal vlasy na vršku hlavy. „Kdyby na flámu, Jamesi! Byl jsem v práci.“

„Celou noc?!“ podivil se o dva roky mladší Albus.

Harry se zasmál, ale nestihl odpovědět, protože do obýváku vešla Ginny. „Jamesi, Albusi, nechte tátu být. Nevidíte, že je unavený?“ okřikla obě děti, které ihned odběhly.

Ginny se na něho ustaraně zadívala. „Bylo to opravdu nutné?“

„Jako nikdy předtím. Musel jsem to dodělat. Promiň,“ přešel k ní pomalu Harry a věnoval jí pusu na tvář. Nějak se nedokázal přinutit, aby ji dal polibek na rty, jak to vždy dělával před dětmi.

Ginny si povzdechla. „Běž si lehnout. Já to Herm a Ronovi vysvětlím. Vypadáš hrozně. Než ale usneš, použij sklidňující kouzlo na svoje oči, ano?“ pohladila ho po rameni a Harry nedokázal nic jiného, než přikývnout.

Poté kolem ní prošel a naoko strašně unaveně vyšlapal schody do ložnice, kde se zavřel a hlasitě si oddechl, že Ginny nic nepoznala.

Kouzlem se převlékl do spacích tepláků, zrušil kouzlo na unavené oči a zahrabal se pod peřinu. Přemýšlel.

Měl také o čem. Byla totiž pravda, to, co napsal v tom vzkazu pro blonďáka. Byla to snad nejlepší noc v jeho životě, protože to nebylo jen jemné, ale bylo to i vášnivé s nádechem drsnosti. Bylo to prostě nezapomenutelné a Harry nemohl jinak, než se usmát, když si vzpomněl, jak pod ním blonďák sotva popadal dech a po skráních mu tekl pot.

Po nekonečně dlouhých minutách konečně usnul, protože v tom klubu spal nanejvýš čtyři hodiny. Potřeboval to dohnat. Stačily mu na to dvě hodiny.

Těsně před jedenáctou se totiž probudil a cítil se naprosto skvěle. Tvář mu z nevysvětlitelného důvodu zdobil jemný úsměv.

Tentokrát už bez kouzel se převlékl do trička a domácích tepláků a radši bez úsměvu sešel dolů, kde už slyšel z obýváku hlasy. Návštěva zřejmě dorazila.

„Ahoj!“ usmál se na Hermionu a Rona už ze dveří.

„Harry! Vypadá to, že dvě hodinky ti stačily?“ otázala se Hermiona s úsměvem a v náručí chovala ročního chlapečka s nazrzlou čupřinou vlásků.

„Bohatě. Už se cítím fakt dobře.“

„Vážně? Nemám ti udělat kafe, miláčku? Pro jistotu?“ optala se Ginny a už se zvedala z pohovky.

„Jo, děkuju, to bys byla hodná,“ přikývl lehce Harry a posadil se na její místo na druhé pohovce.

Ginny se usmála a odešla udělat Harrymu po mudlovsku kafe, jak to měl rád.

„Slyšel jsem, že si na ministerstvu skejsnul celou noc, kámo! To je fakt tolik práce?“ zasmál se pobaveně Ron. „Vypadal si prý jak angorák, když si přišel.“

Harry se rozesmál. „To jsem vypadal. A ne, není, ale tohle byla neodkladná záležitost, která musela být do rána hotová. Musel jsem tam zůstat,“ pokrčil rameny a Ron chápavě přikývl.

„To je mi líto,“ ozvala se Hermiona a strčila chlapečkovi v jejích rukách do pusy dudlík.

„Fakt už to je dobrý,“ mávnul nad tím Harry rukou a poděkoval Ginny, která mu přinesla hrneček s černým nápojem a posadila se vedle něho. „No, a co vy? Jak to jde? Čtyři děti, to musí být hodně práce, co?“

Ron protočil oči. „Ani mi to nepřipomínej. Nejradši bych byl celý den i noc z baráku, ale to bych Herm nemohl udělat,“ políbil Hermionu na tvář a ta se spokojeně usmála.

Harry obdivoval, jak jim to klape. Jemu s Ginny by to taky klapalo, kdyby nebyl gay. „Je mi to jasný!“ Nasadil falešný úsměv. „A co vy jinak?“ nadhodil a počkal, jestli se Hermiona chytne a konečně ho přestane tak okatě propalovat pohledem.

Nakonec spolu prokecali dobré dvě a půl hodiny, než si Hermiona vzpomněla, že vlastně s malým musí domů, protože mají přijít její rodiče. Ron, jako správný tatínek, se ihned ozval, že jde taky a tak po dlouhém loučení ze strany Ginny jeho domem opět zavládlo příjemné ticho.

Harry si tiše oddechl a vrátil se do obýváku, kde vzal svůj prázdný hrnek a sám od sebe ho šel umýt. Byl až moc zabraný v myšlenkách na toho blonďatého muže z minulé noci, že si ani nevšiml, že na něho Ginny mluví.

Procitl, až když do něho jeho žena jemně šťouchla.

„Promiň, říkala jsi něco?“ Lehce sebou škubl, ale snažil se nahodit soustředěný výraz. Zřejmě mu to nešlo, protože si Ginny jen povzdechla a mávla nad ním rukou s tím, že si prostě jde něco zařídit.

Harry semkl rty do tenké linky a počkal, dokud neuslyší typické zasyčení krbu. Ginny sebou vzala i jejich děti a Harry tak zůstal v domě sám.

„Bože můj, cos to se mnou provedl?“ zašeptal si pro sebe a uklidil umytý hrnek do vrchní poličky.

Cítil se pod psa, ale nejradši by zase viděl svého nočního společníka. Nejvíce ho na tom setkání fascinovalo, že blonďák vlastně celou noc jen jednou promluvil. Poté jen sténal a vzdychal, ale nikdy neřekl ani slovo.

Harry se nad tím pozastavil až teď a proto rychle z kapsy vylovil telefon a na internetu se připojil na stránky klubu. Najel na kolonku zaměstnanci a povzdechl si, když mu vyjel asi pěti stránkový seznam jmen s fotkami mužů s maskou na obličeji.

Ve skrytu duše vlastně ani nic jiného nečekal, ale zklamání se stejně dostavilo. Chtěl totiž vidět celou tvář svého společníka, bez masky.

I tak ale začal pozorně prohlížet fotografie.

Až na čtvrté straně objevil toho, koho hledal. Na fotce měl opět tu samou černou masku jako v noci s růží na boku a měl hlavu lehce natočenou do strany, aby vynikly jeho ostře řezané rysy v tváři a vystouplé klíční kosti. Ústa lehce pootevřená, jako by vyzývala k polibku a jednu dlaň měl přiloženou z boku na krku.

Nepochyboval, že jde o uměleckou fotografii.

Harry si bez přemýšlení rozklikl jeho profil a začetl se do základních informací. Věk, dvacet devět let, takže byl o rok mladší, než Harry, kterému bylo třicet. Docela ho to překvapilo, protože vypadal v noci na míň. Výška ale odpovídala. Sto sedmdesát devět. Harry sám měl asi sto osmdesát šest. Barva vlasů, přírodní blond a oči šedé.

Nejvíce ale Harryho zaujalo to jméno, spíše přezdívka.